pondělí 10. října 2016

Hřbitov ve Velešíně


Dnes vás pozvu skrze své fotografie na hřbitov v malém jihočeském městě Velešín. Stojí uprostřed města, obklopen z jedné strany kostelem sv. Václava pocházejícího již ze 13. století, z téže strany pak domky na náměstí J.V. Kamarýta a ze strany druhé pak poklidnou atmosféru narušují budovy Jihostroje. Hřbitov není velký. Nachází se na pozemku o rozloze 4635m čtverečních a město řeší velký problém s jeho rozšířením, neboť budovy, silnice a náměstí, které ho těsně obklopují, k tomu nedávají žádný prostor.  Rozšiřování hřbitova není řešeno poprvé. I když se v dokumentech o hřbitově jen těžko něco dočteme, Pamětní kniha města Velešína obsahuje zmínku o rozšíření v roce 1787.

Když vejdeme do areálu hřbitova bránou, na níž nás vítá nápis "Do domu Hospodinova půjdeme", ocitneme se na malém prostranství, ze kterého se dá vejít jednak do kostela sv. Václava a jednak jeho obejitím z obou stran vstoupíme na samotný hřbitov.

Nacházejí se zde hroby staré, s litinovými kříži a bohatě zdobené, stejně jako ty nové, moderní a minimalistické. Mě samozřejmě nejvíce zajímaly hroby staré, zdobené a nejlépe obsahující fotografie v keramických rámečcích, které se dnes vyskytují na hřbitovech čím dál méně. Nějací "nadšenci" je totiž kradou. Co s nimi dělají, těžko říci...

Zajímavostí velešínského hřbitova je jakýsi maličký hájek, místo, kde jsou do půlkruhu umístěny poměrně velké a zdobené hroby, v nichž spočinuly důležité osobnosti - katechetové, děkani, kněží apod., kteří z Velešína buď pocházely, nebo se podílely na chodu města, farnosti, školy, atd.
Všechny tyto hroby mají vpředu zdobenou lucernu. Dovolím si proto dedukovat, že se v lucernách v pro tyto muže významné dny zapalovaly svíce. Všechny tyto hroby vypadají na první pohled stejně. Liší se jen fotografiemi v keramických rámečcích, nápisy a také mírou poničení vlivem času a počasí.





































3 komentáře:

  1. Pěkné fotografie, taky ráda chodím po hřbitovech a okukuji náhrobky. Mám ale nepříjemný zážitek, kdy jsme s dcerou byly na lesním hřbitově v Motole. Obě jsme měly pocit, že nás někdo sleduje a opravdu, dost času za námi chodil nějaký chlápek. Tak jsme prošly jen kousek a zbaběle ze hřbitova utekly.

    OdpovědětVymazat