Slavonice - město a podzemí

Město Slavonice

Město Slavonice se tváří zpočátku velmi klidně a nenápadně. Kdo jej navštíví, aniž by tušil, jaký věhlas po Čechách mají, možná by ani neuvěřil. Tak na mě alespoň působily v jednu poklidnou srpnovou neděli, když jsme tam vyrazili na rodinný výlet. Na náměstí pár turistů a tu a tam nějaký "domácí". 

Nás zajímalo hlavně podzemí, kam jsem se chystala již pár let. Jelikož jsme s sebou měli malou dceru, nebylo možné, abychom šli do podzemí všichni. Manžel se proto usadil v kavárně, přes kterou se do podzemí vchází a tam na mě počkali. Ale to bych předbíhala. Nejprve si povězme něco o městě.

Nejstarší písemná zmínka o Slavonicích pochází z roku 1260. Vznikly nejprve jako trhová osada patřící pánům z Hradce. Postupem času se rozrůstaly v opevněné město. Podzemní systém chodem vznikal údajně od 13. století, kdy sloužil nejen k odvodňování, ale také při obraně města. Město bylo tvořeno dvěma náměstími - náměstím Míru a Horním náměstím, podél kterého se táhly měšťanské domy s malými dvorky. Obě náměstí odděluje kostel Nanebevzetí Panny Marie s věží z 1. poloviny 16. století. V 18. století pak věž dostala po požáru barokní střechu.. 

Ve městě se snoubí několik stavebních slohů, ale nejvýraznější je ten renesanční, v jehož duchu je vyzdobeno a krásně opraveno mnoho domů. Tu a tam na nás ale vykoukne i gotika a již zmíněné baroko.

Když si dáme práci a dojdeme až na konec Horního náměstí, můžeme projít úzkou uličkou až na místo, kde se zachovaly středověké hradby. Odtud se pak zase v klidu můžeme vrátit na náměstí a obejdeme si při tom domy i z druhé strany.

Chrám Nanebevzetí Panny Marie

Horní náměstí

Kašna se sochou sv. Floriána

Pohled na zbytky středověkých hradeb

Cesta zpět na náměstí Míru

Část renesanční fresky v podloubí na náměstí Míru

Slavonické podzemí

Podzemní systém sloužící k odvodňování města byl vybudován již ve 13. století. Souvisel nejspíše s výstavbou gotických měšťanských domů lemující obě náměstí. Podzemní kobky pak zasahují až pod náměstí, které bylo dříve zřejmě menší a obestavěné dřevěnými domy.

Podzemí má několik pater. Nejprve byly patrně hloubeny sklepy, nebo také lochy, dnes tzv. druhé patro sklepů.Tyto sklepy jsou užší, mají chodby a také výklenky pro uskladnění sudů či materiálu pro různá řemesla.

Až později, když se sklepy začaly zaplňovat vodou, bylo vybudováno ještě nižší patro. V tom vznikly chodby, které tyto sklepy propojily. Chodby mají několik podob. Od vyzděných širších hlavních chodeb, po chodby spojovací, které jsou vysekány spíše jen pro to, aby se tam protáhl člověk a protekla nechtěná voda. V některých chodbách je proto dost těžké se pohybovat.

Přiznám se, že po návštěvě podzemí v Táboře a Plzni jsem trpěla naivní představou, že zvládnu cestu bez pláštěnky a půjčených gumáků. Poté, co jsem se většinu cesty otírala pažemi o stěny chodeb, šla téměř pořád v předklonu (průměrná výška chodeb je 1,5 m a šířka 0,5 m), a snažila se dělat opatrné kroky, aby mi voda nešplouchla do gumáků (byla totiž místy i 5 cm od jejich okraje), jsem musela uznat, že má představa byla opravdu velmi mylná. 

 V některých chodbách jsou na zemi vybudovány stružky a odtokové kanálky, v místech křížení chodeb byla někdy i 1 m hluboká jímka. Výjimkou nejsou v podzemí ani studny. Ty mají hloubku 4 - 5 m, celkem tedy 11 - 12 m, stejně jako studny na náměstí.

Úkolem podzemních chodeb bylo především odvádět podzemní vodu a vodu prosakující z nedalekých umělých nádrží až do hradebního příkopu. V době obléhání města byly zdrojem pitné vody, ale v případě napadení města také vhodným úkrytem a možností úniku. Z toho důvodu byly pravděpodobně ve sklepích budovány zmíněné studny. V době napadení nebylo výjimkou, že se zde schovávalo velké množství lidí a zdrojem světla byl otevřený oheň, svíce, louče i ohniště. Dým byl odváděn ven pomocí průduchů, které měly také za úkol přivádět do podzemí čerstvý vzduch.

V renesanční době pak vznikaly ještě renesanční sklepy, které byly položeny nejvýše a tvoří tvz. první patro systému. Ty jsou ve Slavonicích celkem dva a jsou na sobě nezávislé. Jeden systém chodem propojující téměř všechny sklepy je na dolním náměstí Míru. Druhý pak na Horním náměstí. 

Když došlo ke zboření hradeb a zasypání příkopu, začala se voda postupně v chodbách a sklepích usazovat, stejně jako bahno a další nánosy. Některá nižší patra sklepů se postupně začala topit ve vodě a v bahně a stala se nepoužitelná. V 70. letech 20. století pak zasáhla město potopa, která zaplavila i některé sklepy renesanční, ty v nejvyšších patrech podzemí. Domy kolem náměstí trpěly nánosem bahna a vody, začaly vlhnout, plesnivět a u některých byla dokonce narušena statika. Bylo tudíž nutné začít situaci řešit.

K obnově podzemního systému se přistoupilo až v 90. letech 20. století. Ukázalo se, že podzemí vedle důmyslného systému sklepů a chodeb ukrývá také poklady cenné pro archeology a historiky. Lidé totiž v průběhu staletí do sklepů odkládali a vyhazovali různé předměty každodenní činnosti, které pak napověděly více o podzemí i životě města.

Průduch odvádějící kouř a přivádějící do podzemí vzduch