Hrad Buben v proměnách času

Řeka Mže šplouchá přes kameny, slunce se v létě i v zimě jiskřivě třpytí na její hladině a nad ní se na ostrohu tyčí hrad. Dnes už vlastně jen zřícenina kdysi zřejmě krásného hradu Buben, nacházejícího se nedaleko vsi Plešnice, jdeme-li z jedné strany, nebo hodinu a půl svižné chůze pod přehradou Hracholusky, jdeme-li ze strany druhé.

            Pojďme se podívat na toto místo spolu s Augustem Sedláčkem, známým geografem, kartografem a tvůrcem monumentálního díla Hrady, zámky a tvrze Království českého. Podívejme se na hrad jeho očima a srovnávejme s dnešním stavem. Někdy se zdá, jako by se čas zastavil, jindy se zdá naopak neúprosný, rychlý a ničivý.

            Hrad stojí na vysokém skalnatém ostrohu, chráněn z jižní strany velmi prudkým svahem. Na severní straně, kde je svah mírnější, byl hrad chráněn řekou. Na východní straně pak byl do skály vylámán umělý příkop, přes který vedl padací most. Dnes už těžko budeme hledat jeho pozůstatky. Na tomto místě je dnes do skály vyšlapaná poněkud těžko schůdná cestička. Ještě v době, kdy toto místo navštívil August Sedláček, byl na místě bývalého padacího mostu můstek dřevěný.

             Hrad měl tři brány. Z první brány, umístěné hned za příkopem nezbylo nic. August Sedláček měl to štěstí, že mohl ještě spatřit vysoké obezdívky k této bráně. Druhá brána měla zřejmě podobu shodnou s dnešní. Touto branou se vstupovalo do parkánu, který hrad obíhal ze tří stran. Odtud pak projdeme k místu, kde se nacházela třetí brána, v místě, kde dříve stávalo věžovité stavení. Tato brána měla průjezd s dvojitými vraty.

              Za třetí bránou se konečně nachází dvůr, který byl zřejmě dříve položen níže, než nyní. Po pravé straně vstupu, tedy při severní zdi, byla pavlač a dřevěné místnosti, které dnes dokládají pouze otvory po trámech ve zdi. Z dřevěné světnice, kterou zmiňuje August Sedláček, se nezachovalo nic kromě velkého okna, ze kterého byl překrásný výhled na řeku. Ten si dodnes dopřávají odvážlivci, kteří k němu přejdou po hradbách. Pokud patříte k turistům, kteří rádi čtou informační turistické tabule, zjistíte, že zde zřejmě žádná dřevěná místnost nebyla a že k oknu vedl pouze dřevěný ochoz.

             Naproti vstupu, tedy na západní straně, se pak nacházely další obytné světnice, jejichž okna směřovala do dvora. Do přízemních místností se vstupovalo dveřmi přímo ze dvora, ovšem do místnosti v patře pak z pavlače vedoucí při severní zdi. Místnost v patře byla zřejmě největší na hradě, měla tudíž reprezentační charakter a byla osvětlena celkem pěti okny.

               Další z těchto místností měla podle Sedláčka na jižní stranu okno, které je zachované dodnes. Pod touto světnicí se pak nacházela ještě jedna místnost, jež byla zapuštěna pod úroveň terénu a byla zaklenuta valenou klenbou, která je dobře viditelná dodnes. Místnost nad ní pak obsahovala prévet vysunutý na kamenných konzolách z jižní zdi. Otvor po prévetu je tedy Sedláčkem zmiňované okno jižní místnosti.

                 Při jižní zdi se pak nacházelo další obytné stavení, které bylo se severním propojené úzkou chodbičkou. Přízemí této budovy, bylo rovněž zapuštěno pod úroveň terénu a sloužilo jako skladiště potravin. Toto stavení se později propadlo do sklepa pod sebou, na což ve svých pamětech upozorňoval již Sedláček.  

                 Dnešní pohled na hrad je dosti žalostný. Z kdysi zřejmě krásného opevněného hradu zbyly pouze trosky. Z obytných místností na západní straně zbyly už jen otvory po dveřích a oknech a interiéry hradu si dnes můžeme pouze představovat.

                Kdo si nechal hrad na vysokém ostrohu vystavět? Nevíte? Pojďme si tedy krátce představit nejdůležitější majitele hradu a také dlouhá léta se táhnoucí spor, který se nesmazatelně zapsal do dějin hradu.

                  Samotný hrad byl vystavěn kolem poloviny 14. století. Již ve 12. století však na jeho místě stálo opevněné sídlo Gumpolda z Bubna. Poprvé je hrad připomínán v roce 1390, kdy se nazývá hrádkem Bubnem. Od roku 1394 na Bubnu seděl Heřman z Jeřeně s manželkou Annou a stal se tak prvním doloženým majitelem panství. Heřman kvůli dluhům hrad částečně zastavil několika pánům. Později přešlo vlastnictví hradu na Heřmanova syna Evana.

                 Evan se kolem roku 1424 oženil s Jitkou z Hrádku, ale již roku 1431 zemřel. Zřejmě zahynul násilnou smrtí v boji s husity. Po jeho smrti se pak rozpoutal zmíněný spor o vlastnictví hradu. Důvodem sporu bylo zástavní právo na hrad mezi Janem a Vilémem z Nečtin, Vilémem z Volfštejna a Janem Kusem z Jinína na straně jedné a Jitkou z Hrádku a její dcerou Jitkou z Nečtin na straně druhé. Spor byl nakonec částečně vyřešen tím, že pánové své zástavní právo prodali pánům z Gutštejna, kteří se nastěhovali na hrad a žili zde s oběma dědičkami. Toto spolužití bylo zřejmě neúnosné, neboť se ho Jitka rozhodla vyřešit sňatkem své dcery s Janem z Gutštejna. Problém nastal v přístupu samotného Jana ke sňatku. Zřejmě příliš netoužil stát se Jitčiným manželem a tak byl sňatek neustále odkládán. Mladá Jitka vyřešila problém po svém. Vdala se za Přecha z Kornatic a dědičné právo na hrad prodala své matce.  Spor, který pak řešil zemský soud, se táhl až do šedesátých let 15. století. Po mnoha převratech dostala hrad do rukou opět Jitka z Nečtin, která se provdala znovu, tentokrát za Oldřicha z Janovic. Tím začíná smutná etapa dějin hradu. Oldřich hrad prodal Petru Chlumčanskému z Přestavlk a odstěhoval se i s rodinou na svůj rodový hrad Janovice. Za držení Chlumčanských byl hrad rozdělen na dvě části a jedna z nich byla prodána Úlickým z Plešnic. Od té doby začal hrad chátrat a chátrá dodnes.

             Tolik k historii hradu, která je plná zajímavých zvratů a změn. Na první pohled se může hrad zdát pustý a zchátralý, ale co když je to jinak... Zkuste se jednoho slunečného dne rozjet směrem k Plešnicím. Vystoupejte na nádvoří hradu a představte si, jak tudy prochází Jitka z Hrádku v gotických šatech, nebo jak osádka hradu vítá svého pána Evana z Bubnu při návratu z boje. Určitě objevíte i vy kouzlo tohoto hradu a zahrnete jej mezi místa svých rodinných výletů.