Plzeň zažila v devatenáctém
století nevídanou proměnu, ať už se to týká společnosti, kultury, výstavby a
zejména průmyslu, který tomu všemu nejvíce napomohl. Mnohaletá spolupráce
plzeňského architektka a pražského malíře mnohonásobně přispěla k novému
vzhledu Plzně, mimo jiné tak jak ji známe dnes. Nechť se čtenář po přečtení
těchto řádků zamyslí, kolikrát procházel kolem Stechových domů, kolikrát
pozoroval půvabné výjevy na jejich zdech vzešlých z Alšovy ruky, aniž by
si uvědomil, že to jsou skutečně díla hodná obdivu a že by na ně měl být
náležitě hrdý.
Rudolf Stech pocházel ze Slaného a stejně jako
jeho otec se stal architektem. Pozemní stavitelství vystudoval na české
polytechnice v Praze a praxi pak vykonával u svých strýců. Nějakou dobu
pracoval ve Slaném a v roce 1889 se přestěhoval do Plzně, kde začal tvořit
svůj architektonický ráj. Zařadil se úspěšně do skupiny architektů, kteří se po
vzoru Antonína Wiehla navraceli k renesančním vzorům. V případě Stechova
a Alšova díla se hovoří o tzv. „české renesanci“.
Rudolf Stech s Mikolášem Alšem
Stech potřeboval pro své domy malíře vskutku
ryzího českého charakteru. Dobře znal Alšova díla a jeho sgrafita na pražských
domech. Sice malíře ještě osobně neznal, ale jeho české umění miloval. 29. března 1892 se poprvé dopisem obrazí na
Alše a žádá ho, zda by mu nenakreslil návrhy
sgrafit na tři činžovní domy, které Stech stavěl na rohu Tovární a
Kollárovy ulice. Zaslal zároveň náčrtky fasád a dodal, že domy mají za vzor
zdejší radnici. Stavba tří domů byla dokončena v roce 1893. Aleš zde
provedl figurální a ornamentální výzdobu tří domů, jež byla prováděna po
etapách. Ještě v roce 1892 vznikly domy č. 4 a 6 v Tovární ulici.
Následující rok pak vznikl nárožní dům č. 8 a v Kollárově ulici dům č. 16. Podle uhlových kartonů provedl výzdobu
černobílým sgrafitem architekt Josef Farkač.
Aleš nikdy nevytvářel sgrafita na domech sám.
Malíř tvořil naprosto impulsivně, tak jak to právě cítil. Jeho návrhy vznikaly
většinou ve Stechově kanceláři, kde měl na zdi napnutý arch bílého papíru. Na
ten pak vymaloval požadovaný výjev. Podle Alšových přátel maloval podobně, jako
by psal. Začal na jedné straně a když skončil na straně druhé, na papíře se
tyčil třeba rytíř hrdě usazený v sedle bujného oře, buclatá Plzeňačka,
nebo šťastné děťátko, zkrátka právě to, co bylo třeba vytvořit. Tento způsob
tvorby nebyl obvyklý. Většina akademických malířů si svou kresbu nejprve
pečlivě rozvrhla a pak teprve začala tvořit.
Do uhlem provedené kresby se pak udělaly
otvory, přes které se návrh pauzoval na omítku domu. Podle toho pak bylo
provedeno samotné sgrafito. Tato práce byla zdlouhavá a náročná na přesnost.
Několikrát se stalo, že malíř, který prováděl samotnou práci na domě podle
Alšových kreseb se od návrhu odklonil a výjev pak zcela ztratil ducha Alšovy
kresby. Aleš přenechával tuto zdlouhavou práci svým méně slavným kolegům. Až na
pár výjimek tvořili podle jeho návrhů malíři J. Bosáček a J.D. Krajíček, kteří
byli stejně jako Aleš v těsné spolupráci s Rudolfem Stechem.
Stech se Alšem brzy spřátelili. Aleš pobýval
vždy ve Stechově domě a s jeho rodinou podnikal mnohé výpravy a výlety po
Plzeňsku. Výlety výhradně vymýšlel Aleš.
Postupně vzniklo mnoho krásných domů po celé
Plzni. Jmenujme dům U červeného srdce na náměstí, nárožní dům v Solní
ulici, dům č. 968 v Klatovské ulici, lékárna na náměstí Republiky,
Rehnwaldova vila, domovní blok v Nerudově ulici, domy v ulici Saské, Purkyňově
a mnohé další stavby.
Podnikání šlo zpočátku velice dobře a Stech stavěl
jeden krásný dům za druhým. Stavbou takového množství domů se však zadlužil a jeho
finanční otázka se začala zhoršovat. Poslední spoluprací obou umělců byla
výzdoba architektova vlastního domu. Stechova vila byla postavena na rohu
Dvořákovy a Klatovské ulice a Aleš pro ni nakreslil dva nevelké návrhy na štíty
a úzký ornamentální pás. Stechovým přáním, které vyslovil v dopise Alšovi
bylo vytvořit „sv. Jiří na koni do štítu,
pak jeden frýz a nějaké legrační sluneční hodiny nebo případně Pannu Marii
s děťátkem.“ Bylo to
v roce 1904. Aleš tehdy naposledy zavítal za přítelem do Plzně.
Nevykreslil zde však sv. Jiří na koni. Pouze si prohlédl Stechovu vilu po
krátkém čase odjel zpět do Prahy, kde později slibované návrhy vytvořil. Bylo to naposledy co přítele viděl.
Stechova finanční situace se
již zdála neúnosná. Neustále čelil tlaku berního úřadu a v jeho nitru se
začala šířit vlna zoufalé beznaděje. V čirém zoufalství 4. ledna 1908
ukončil svůj život v synagoze,
ve své první plzeňské stavbě provedené v roce 1891.
Stechova práce nepochybně změnila tvář města Plzně
k lepšímu. Dodnes se může město pyšnit krásnými domy, ze kterých
promlouvají postavy naší historie. Přestože některá sgrafita byla nenávratně
zničena, většina jich přežila dodnes. Až tedy příště půjdete v Plzni po Klatovské
třídě, nebo stanete na náměstí Republiky, rozhlédněte se kolem sebe, a jistě
spatříte některé z těchto nezapomenutelných děl.
Žádné komentáře:
Okomentovat