Toulání Českem...: Hrad Landštejn

O hrad Landštejn jsem se víceméně zajímala už od dívčích let. Tehdy jsem hltala všechno, co se týkalo zajímavých a tajemných míst, podivných úkazů, nechce se mi psát přímo duchů, ale zkrátka zajímavosti tohoto typu. A jelikož jsem se hodně stýkala se strýcovou tehdejší partnerkou, která měla podobné záliby a navrch milovala Landštejn, často jsem o něm slýchala. Již tehdy jsem zatoužila hrad vidět na vlastní oči. byť to bylo v době, kdy jsem hodně jezdila po Čechách a viděla spoustu památek, Landštejn mi stále unikal. Trvalo patnáct let, než jsem se tam konečně dostala. Bylo to letos v srpnu a já jsem si konečně splnila svůj dívčí sen. I když jsem dříve o Landštejnu lecos četla, slyšela a viděla snímky, zřícenina mi svou velikostí vyrazila dech.

Tentokrát jsem na Landštejnu nechtěla hledat duchy, ani žádné jiné paranormální jevy. Přesto se musím přiznat, že jsem se přehnaně pozorovala, jestli na mě "něco" nepůsobí. Jediné, co jsem zaznamenala, byla má špatná kondice, když jsem stoupala po mnoha a mnoha schodech na věž.

Na Landštejn můžete přijít pěšky, z nedalekého, přibližně 3km vzdáleného Starého Města pod Landštejnem, nebo dojet až přímo pod hrad, kde je velké parkoviště. I tak vás nemine strmý kopec, nebo trochu méně strmé obcházení tohoto kopce, v každém případě se však zadýcháte. Hrad byl totiž postaven v nadmořské výšce 650m.

Landštejn patří k nejrozsáhlejším a také nejstarším jihočeským hradům. Stojí na velmi důležitém místě - na historickém pomezí Čech, Moravy a Rakouska a to mezi Novou Bystřicí a Slavonicemi. V hradním areálu najdeme goticko renesanční palácové budovy, ale také dvě románské věže, z nichž jedna dnes slouží jako rozhledna. Opevňovací systém pak tvořil úzký parkán a o něco mladší okruh vnějších hradeb zesílený baštami.

Založen byl počátkem 13. století coby obranné sídlo věčně ohrožené česko-rakouské hranice. Bylo to krátce poté, co na protější straně v dnešním Pomezí vyrostl rakouský hrad Zöbingen. Ještě před rokem 1259 se dostal do rukou jihočeského rodu Vítkovců. Tato větev převzala přídomek právě po tomto hradu a stala se jednou z nejmocnějších větví rodu. Ve svém erbu měli páni z Landštejna stříbrnou růži na červeném poli a mezi nejvýznamnější představitele rodu patřili Oldřich, který jako první začal predikát používat, dále Sezema, Vítek, nebo Vilém z Landštejna, který působil jako purkrabí na Hluboké a do jeho vlastnictví spadala také Třeboň, Lomnice a Nové Hrady.

V letech 1381 - 1579 se dostal Landštejn do rukou Krajířů z Krajku, dalšího významného rodu, kteří hrad nově opevnili a také nechali přistavět nový palác. Poslední majitel z tohoto rodu, Zdeněk II. zemřel v roce 1577 a panství těžce zadlužil. Zbyla po něm vdova Anna, rozená z Biberštejna. Ta se o panství a splácení dluhů dohadovala se svou dcerou. Výsledek byl, že sídlo v roce 1579 prodaly.

Hrad se tak dostal do rukou rakouského majitele Štěpána z Eicinku, který ho následně prodal jihlavskému měšťanu Davidu Neumaierovi. Když vypuklo stavovské povstání, Davidův syn se postavil na stranu stavů a posádku umístil právě na hrad Landštejn. Posádka hradu se asi bránila statečně, leč neúspěšně. Po vyhladovění se nakonec vzdala generálu Buquoyovi.

Následovalo velké množství majitelů, kteří se střídali poměrně v rychlém sledu. V letech 1685 - 1816 patřil Landštejn rodu Herbersteinů. Když poslední člen tohoto rodu - Josef - zemřel, probíhaly dlouhodobé spory o dědictví. Hrad dostal nového majitele až v roce 1846, kdy se jím stal Ferdinand Sternbach. To však již bylo v době, kdy byl Landštejn zřícený a neudržovaný po prodělaném požáru z roku 1771. Sternbachům byl hrad zkonfiskován v roce 1945.

Od 60. let 20. století probíhaly na Landštejnu dobrovolné práce, kdy se hrad čistil a udržoval. Rozsáhlá rekonstrukce však začala až v roce 1972 a v roce 1990 byl hrad zpřístupněn návštěvníkům.

Šermířské představení v příkopu

Některé pohledy na celý areál hradních paláců prostě vyrážel dech. Navíc kombinace několika stavebních slohů, počínaje románskými prvky, byla prostě okouzlující.