Irena Bukačová - Architektura Jana Blažeje Santiniho - Aichla na severním Plzeňsku

Nakladatelství: MH Beroun
Počet stran: 224
Rok: 2012

Anotace:
Odkaz architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla (1677-1723) představuje jedinečný a ucelený soubor barokních staveb, výrazně ovlivňující tvář české krajiny. Publikace se zaměřuje na jeden ze západočeských okruhů Santiniho tvorby, který vznikl díky plaskému klášteru během prvního a druhého desetiletí 18. století. Jeho dílo lze chápat jako vyvrcholení linie zvané opus italicum v českých zemích. Katalog staveb Jana Blažeje Santiniho Aichla na severním Plzeňsku zahrnuje deset architektonických památek, řazených abecedně podle lokalit (Hubenov, Kalec, Kostelec, Kozojedy, Mariánská Týnice, Mladotice, Nadryby, Nebřeziny, Plasy a Všehrdy), které tvoří jednotlivé kapitoly s bohatou ikonografickou přílohou, dosud neznámými archivními prameny, mapovým zobrazením, dostupnými plány a současnou fotodokumentací.



Recenze:
Práce Santiniho Aichla sleduji již mnoho let. První seznámení proběhlo ještě při výuce Dějin výtvarné kultury na střední škole. Tehdy jsem zjistila, že barokní architektura mě příliš neoslovuje, připadá mi příliš předimenzovaná, zato mě fascinuje architektura gotická. A jelikož v Aichlových pracích se snoubí obě (barokní gotika), byl vždy mým favoritem mezi barokními architekty. Nejznámější práce o tomto architektovi jsou z pera Mojmíra Horyny. O stavbách na severu Plzeňska jsem sice věděla – ne však o všech. Proto mě kniha Ireny Bukačové velmi potěšila. Nějakou dobu nebyla k sehnání, ale na podzim roku 2015 se mi konečně podařilo knížku získat.
Kniha je rozdělena na dvě části. V té první autorka seznamuje čtenáře s historickou, hospodářskou a církevní situací v 17. a 18. století na severním Plzeňsku. Vysvětluje, že nástup barokní architektury zde byl těsně spjat s klášterem Plasy a především se dvěma opaty – Ondřejem Trojerem a jeho nástupcem, Evženem Tyttlem. Autorka vysvětluje nejen příchod Santiniho do těchto služeb a jejich spolupráci, ale ukazuje čtenáři myšlenkové pochody barokních učenců a umělců, které tato architektura ukrývá. Vysvětluje symboliku a náboženské sepětí s architektonickými, sochařskými a malířskými detaily, apod.
Nezapomíná ani na významnou stavitelskou osobnost – Matěje Kondela z Bílova, který vystavěl většinu Santiniho děl. Od plaského opata za to dostal pro sebe a další dvě generace statek v Nebřezinách, které si podle Aichlových návrhů sám vystavěl.
Ve druhé polovině pak autorka představuje abecedně řazené stavby, které se na severním Plzeňsku nacházejí. To je popsáno již v anotaci. U jednotlivých staveb sleduje jejich vznik, nejstarší dějiny, dobu, kdy do jejich chodu začali zasahovat opati z Plas, a kdy se začaly stavět a přestavovat zdejší statky a kostely v duchu barokní gotiky.
Ač se jedná o odbornou publikaci, kde nechybí poznámky pod čarou, uvedené vždy na konkrétní stránce pod textem, (což je dobře, neboť čtenář nemusí hledat odkazy na konci knihy), je nesmírně čtivá. Věřím, že ji využijí nejen odborníci, ale i laičtí čtenáři, kterým přinese mnoho zajímavých informací z historie i z dějin umění.
Co musím vytknout jsou některé překlepy v textu. Tu chybí písmeno, jinde přebývá. Také nejednotnost v psaní Aichlova jména je zvláštní. Zatímco v nadpisu autorka uvádí mezi jmény Santini a Aichl pomlčku, v textu jej pak někde používá, někde ne. Písmeno chybí dokonce i v anotaci na zadní straně desek.
Přesto jsem nesmírně ráda, že jsem tuto knihu sehnala a zařadila do své knihovny, a těším se, až bude moje dcerka větší a budeme moci některá místa navštívit. Některá uvidím již po několikáté a některá poprvé.